Kolektivizace zemědělství ve Štěpánově a osudy rodiny Dvorských
Oblast v okolí Olomouce měla zemědělsko-průmyslový charakter, čemuž odpovídalo i zaměstnání vesnického obyvatelstva, které nacházelo obživu převážně v zemědělství. Na venkově existovaly 3 hlavní skupiny zemědělských hospodářství: hospodářství domkařů, rolnické usedlosti a kapitalistické zemědělské závody. Nejnižší skupinu tvořili drobní držitelé půdy tzv. domkaři nebo také kovozemědělci, jejichž hospodářství nepřesahovala výměru 2 ha půdy. Ke skupině středních rolníků byly počítány usedlosti s výměrou půdy od 5 do 20 ha. Třetí skupiny hospodářských usedlostí představovali sedláci s výměrou půdy až do 50 ha. Větší hospodáři byli označeni za vesnickou buržoazii a vykořisťovatele nižších rolnických vrstev.
O založení JZD se ve Štěpánově začalo hovořit v roce 1950. V tomto roce byly zlikvidovány tři usedlosti, na něž byla uvalena národní správa. Usedlosti následně převzal MNV. Dne 21. března 1950 byla ustavena národní správa na usedlost č. 36 rodiny Dvorských. Jako důvod byly uvedeny finanční problémy, na které upozornila Okresní záložna a spořitelna v Olomouci.
V červenci 1950 kolem 4. hodiny ranní obklíčila StB z Olomouce se zbraní v ruce i grunt Vladislava Dvorského (narozen 12. listopadu, 1899). Kromě již zmíněných hospodářů Josefa Hrabala a Vladislava Dvorského zatkla a odvedla do vazby také rolníky Boleslava Bazínka a Alfonse Svobodu. Všichni hospodáři pak byli odvezeni do olomoucké věznice a výkupčí z jejich statků sebrali všechny stroje, a to těsně před zahájením žní. Strojní a traktorové stanice (STS) následně sekla obilí všem, kromě Vladislava Dvorského, jehož statek byl stále hlídán StB. Manželce Dvorského se však podařilo nepozorovaně odjet do Prahy, kde si stěžovala na Ministerstvu zemědělství. To nakonec nařídilo sekat obilí i u hospodáře Dvorského. Po žních se na grunt Dvorských dostavila komise MNV ve složení Petřík, Růžička, zapisovatel Vepřek, učitel a vrchní strážmistr Kryštof, která sepsala všechen živý a mrtvý inventář v hodnotě dva a půl milionu korun. Na grunt byl ustanoven národní správce čeledín Kubíček. Za krátkou dobu byl však čeledín i se služebnou odvolán a domácí, tedy paní Božena Dvorská se synem Štěpánem a dcerou Boženou, zůstali na všechnu práci sami. V té době se starali o 25 kusů hovězího dobytka, 8 koní, 6 prasnic a 10 krmných prasat. Matka sedláka Vladislava Dvorského se nervově zhroutila a skončila v psychiatrické léčebně ve Šternberku. Po propuštění Vladislava Dvorského z vazby bylo rodině sděleno prostřednictvím MNV, že je na gruntě nežádoucí. Za dozoru policejní asistence byli Dvorští ze svého gruntu násilně vystěhováni, mimo svršky si mohli vzít 2 koně, 1 hříbě, 2 kozy a 1 vepře proti zaplacení dle běžných cen“.
Díky známostem Vladislava Dvorského se rodina nemusela vystěhovat do pohraničí, ale najala si malé hospodářství v Hrdibořicích na Prostějovsku. Dcera Vladislava Dvorského Božena Kalábová vzpomíná: „Na svátek dušiček přijel otec do Štěpánova uctít na hřbitově památku svého tatínka. Na nádraží jej při odjezdu začalo provokovat několik komunistů. Po delší, ostré slovní výměně názorů jim otec klidně odpověděl: „Co je kradené, není požehnané.“ V krátké době byl zatčen a při soudním řízení byl odsouzen na 3 měsíce vězení. Můj bratr Štěpán v roce 1951 nastoupil na vojnu, ale vojenskou uniformu nedostal. Byl odeslán do uhelných dolů do Orlové, právě v období, kdy začaly trestanecké tábory PTP.“
Vladislav Dvorský na tříměsíční trest vězení nenastoupil, po rozloučení s rodinou nasedl na bicykl a ujel do Čech, kde se živil prací u sedláků. Odvážil se odtud napsat dopis své Manželce, která se ho následně vydala tajně navštívit do Chocně. Na podzim roku 1952 přijel k rolníku Sekaninovi do Hrdibořic muž jménem Hospůdka a tvrdil, že zná člověka, který by převedl Vladislava Dvorského a uprchlého Antonína Gregora z Vrbátek, který se v té době skrýval u řezníka Kameníčka ve Štěpánově, do Rakouska. Tento útěk se uskutečnil kolem Vánoc, oba rolníci dostali falešnou legitimaci. Avšak u Vyškova byli zastaveni policií, okamžitě zatčeni a odvezeni do olomoucké vazební věznice. Cestou rolníkům došlo, že pan Hospůdka byl nastrčeným konfidentem StB. Na jaře se bez přítomnosti rodinných příslušníků utečenců odehrál soud, který jej odsoudil ke třem letům vězení a k zabavení majetku. Manželka Vladislava Dvorského se odstěhovala do Hnojic u Šternberka k rolníku Krčkovi, což byl Dvorského bratranec. Dcera Božena Kalábová dále vzpomíná: „Otec si odpykával trest v uhelných dolech, ale pro oční chorobu byl převezen do kamenolomu na Slovensko, na Skládanou skálu, kde to bylo ještě horší, protože se muselo pracovat za každého počasí, jinak by nedostal stravu. I přes těžké onemocnění chronickým zánětem ledvin a se žaludečními vředy, musel stále pracovat. Teprve, když byl naprosto neschopen, byl převezen do Ilavy, odkud byl předčasně propuštěn na svobodu. Po dlouhé době se setkal s mojí maminkou v Hnojicích.“
Přestože manželé Dvorští již přišli o všechno, StB stálé slídila po jejich útočišti. V roce 1957 se přestěhovali do Plešovce u Chropyně, dále do Slavíče u Hranic a nakonec se z Moravy odstěhovali do Kosmonos u Mladé Boleslavi, kde roku 1962 Vladislav Dvorský podlehl rakovině. Jeho ostatky byly uloženy do rodinné hrobky ve Štěpánově.
