Lubojaty 1 - dědičné fojtství
Dříve než si povíme o rodu Richterů - dědičných fojtů v Lubojatech, zastavme se u fojtů obecně.
Fojt (nebo česky rychtář) byl zástupcem vrchnosti ve správě obce a požíval za to výhody ve formě úlev na poplatcích a podobně. Jeho povinností bylo vést správu obce, udržovat na vsi pořádek, dbát na odvádění poplatků, vykonávání robot a všeobecně konat ve prospěch vrchnosti. Tato funkce mohla být časové omezená, doživotní nebo dědičná. Zatímco po husitských válkách se v Čechách převážilo fojtství časově omezené (třeba i roční), na Moravě se udrželo i fojtství doživotní a ve Slezsku mnohdy i dědičné. To je i případ Lubojat, kde se fojtský úřad dědil v rodině Richterů z čísla popisného 1.
Nejstarším písemně doloženým členem tohoto rodu je v tuto chvíli Jakub - pokud budeme vycházet z průměru 25 až 30 let na jednu generaci, narodil se tento Jakub někde mezi léty 1600 a 1620. První zmínka o něm jako o rychtáři (latinsky iudex) je už v nejstarší lubojatské matrice. Nejprve v roce 1660 je zaznamenán jako otec nevěsty Doroty při svatbě s Pavlem Richterem z Oder a o pět let později u pro nás zajímavější zprávy o svatbě syna Ondřeje s Annou, vdovou po Havlu Hlavičkovi 18.ledna 1665. Právě tento Ondřej se po otci ujímá gruntu a tím i dědičného fojtství. Narodí se jim (nejméně) pět dětí: Jan, Kateřina (*1666), Rosina (*1667), Zuzana a Václav (+1676). Díky neúplným či nedobře vedeným matrikám na přelomu 17. a 18. století se nám sice na chvíli nedostává podrobností o svatbách a narození potomků, ale v gruntovní knize najdeme záznam z 11.března roku 1702, v němž Ondřej prodává grunt se vším příslušenstvím svému synovi Janovi za sumu 450 tolarů. V té době už je Jan ženatý a má i následníka Jiřího (narozen pravděpodobně 21.4.1698). Doloženy jsou také další Janovy děti - Anna, provdaná později do Bítova za Jakuba Seidlera a Markéta, provdaná do Radotína za chalupníka Jana Vřeského a syn Jakub.
Pokračovatel rodu a tím i budoucí fojt Jiří se žení 6.června 1723 v Tísku s Annou, dcerou Václava Rokyty. Postupně se jim narodí František (asi 1724-1806), Jan (*1729), Josef (1732-1772), Marina (1735-1810) provdaná později za učitele Jana Jiřího Tyla, Václav (1740-1798) a Terezie (*1746). Když začne malý Václav dělat první krůčky, kupuje 21.listopadu 1741 Jiří grunt od otce za sumu 500 tolarů. Je v tom také započtená čtyřletá splátka po 12 tolarech a 18 groších, kterou musí vyplatit bratra Jakuba a navíc ročně platit po 8 tolarech na staré dědictví.
Držitelem gruntu ale Jiří nebyl dlouho - už po patnácti letech jej předává za 300 tolarů nejstaršímu synovi Františkovi.
Zápis v gruntovní knize o prodeji:
"Prvního července 1756 až do podpisu a povolení jejich srdečně milovaných Excelencí a dědičných pánů našich bylo námi Johanem Richterem purkmistrem a ostatními radními v Lubojatech o následné dokonalé a neodvolatelné koupi rozhodnuto takto:
Jiří Richter prodá svému nejstaršímu synu Františkovi dědičné fojtství se stávajícími stodolami, stájemi, zahradami a vším ostatním, co je hřebem a hlínou uchyceno mezi sedlákem Jiřím Richterem a půlsedlákem Johanem Richterem. K tomu náleží třináct polí včetně tří luk.
1. Louka u domu mezi Jiřím Lazeckým a půlsedlákem Jiřím Richterem
2. Za Potoky mezi Jakubem Sochorkem a zahradníkem Ondřejem Steinem
3. Za Rybníčky i s loukou mezi farským a Josefem Richterem
4. Pod Hrabim i s loukou mezi Jiřím Richterem a lhoteckou hranicí
5. Lazný kopec mezi farským a vdovou po Martinu Richterovi
6. Stejně tak mezi Ondřejem Steinem a lhoteckou cestou
7. Malé dědictví Mezi polní cestou a Josefem Richterem
8. Na Platkách mezi vdovou po Martinu Richterovi a Johanu Havelkovi
9. Za kostelem mezi Josefem Richterem a Matějem Hekrem
10. Dlouhé dědictví mezi Náhlavky a Johanem Richterem
11. V Hrstovnici mezi chalupníkem Matějem Ripplem a Johanem Rysem
12. Široké dědictví mezi Ondřejem Steinem a Johanem Richterem
13. pak mezi kostelem a Jakubem Sochorkem
Za všechny císařsko-královské, zemské, panské a obecní daně, povinnosti a další poplatky související s koupeným dědičným fojtstvím bude povinen kupní cenou 300 tolarů. 1 tolar se přepočítává na 36 bílých grošů a ten na 12 halířů. Z toho položí závdavek 127 tolarů a 4 halíře takto:
Do panské pokladny za danou koupi … 17 tolarů 27 grošů 25 halířů
Poplatek za panské víno … 16 tolarů 9 grošů
Martinu Richterovi, půlsedláku v Tísku … 30 tolarů
Splátka kupujícího Františka Richtera … 28 tolarů
a prodávajícímu … 12 tolarů 35 grošů a 11 halířů
Ročně poskytne svobodným bratrům Josefu a Václavovi po 10 tolarech … 20 tolarů
A také ještě dvěma dětem Johana Richtera podle starého dědictví po 4 tolarech (jmenovitě Anně Jakuba Seidlera z Bítova a Markétě Johana Vřeského, chalupníka z Radotína) … 8 tolarů.“
František byl ženatý dvakrát. S první ženou Alžbětou (Beatou) hned za měsíc po koupi gruntu přivede na svět syna a pokračovatele rodu Ignáce (1756-1832) a potom Annu (*1759), Annu Marii (*1764), Jana (*1764), Marinu (*1765) a Karla (*1766). Po smrti první ženy se 13.června 1768 žení ve Velkých Albrechticích s Barborou, dcerou Antona Tegela. S tou pak přivede na svět ještě sedm dalších synů: Jakuba (1769-1771), Františka (*1770), Antonína (1772-1776), Josefa (*1774), Matěje (*1776), Leopolda (1779-1781) a Antonína (1782-1788).
Za doby jeho fojtování bylo nevolnictví nahrazeno poddanstvím, povinnost roboty však zůstala a na bíloveckém panství byla stále vyžadována ve velké míře. Nespokojenost poddaných spolu s křivdami, které na nich spáchala vrchnost v souvislosti se založením panského dvora Hany vyústily v roce 1782 takzvaným "Sporem o jistá pole" podaným nejprve patrimoniálnímu úřadu v Bílovci a potom i zemské vládě v Opavě. Jako mnohokrát v té době, stížnost byla vyřízena ve prospěch vrchnosti a podmínky lubojatských se nezlepšily. (Více se tomuto sporu budeme věnovat v samostatném článku). Ve stejném období (1784) vzniká v Lubojatech samostatná fara.
Františkův prvorozený syn Ignác se 15.června 1789 žení v Bravanticích s dcerou místního fojta Antona Hankeho Kateřinou a čtrnáct dní nato kupuje od otce grunt. Po první dceři Terezii (*1790) přichází na svět následník Vendelín (1792-1857) a po něm ještě František (*1794), Jan (1796-1870), Ignác (*1798), Apolonie (1801-1817) a Anna Marie (1806-1809). Dva měsíce od svatby nejstarší dcery Terezie s Vincentem Šenkem ze Studénky a týden po úmrtí nejmladší dcery umírá 26.května 1809 v 38 letech i Kateřina. Hned v srpnu toho roku se Ignác znova žení, tentokrát s Rosinou, dcerou sedláka Jakuba Steina z vedlejšího stavení č.p.30. S tou pak zplodí ještě dva syny - Vincenta (1810-1851) a Floriana (1812-1814).
Nejstarší Františkův syn Vendelín kupuje od otce grunt 22.června 1819, dva dny po svatbě s Terezií Malíčkovou, dcerou hostinského ze Skřípova, za sumu 2000 zlatých. Ze společných dětí tři umírají jako malé - Anna Marie Terezie (1821-1821), Marie Vilemína (1825-1825), Emil Karel (1828-1834) a jen dvě se dožijí dospělosti - dcera Terezie Vilemína (*1822) se provdá v roce 1845 za Filipa Kleina, učitele ve Velkých Albrechticích a nejmladší Rudolf Karel (1835-1883). Terezie v roce 1843 umírá a s druhou ženou Marianou Piperkovou pak má ještě děti Josefa Juliana (*1846) a Marii Rosálii (1849-1915).
Vendelína můžeme nazvat posledním dědičným fojtem v Lubojatech. Už od poloviny 40. let osmnáctého století se nespokojenost s poddanstvím a robotou šířila z bíloveckých fabrik do okolních vsí tak, že muselo proti poddaným zasahovat vojsko a revoluční rok 1848 s poddanstvím, robotou a vládou vrchnosti skoncoval nadobro. Místo fojta byl od té doby správou obce pověřen volený starosta spolu s obecním výborem.
Od té chvíle byl Vendelín Richter už "jen" sedlákem, i když největším ve vsi. V roce 1854 prodává grunt synovi Rudolfovi a 23.července 1857 umírá. Ještě tři dny se však může těšit z vnuka Rudolfa Bedřicha (1857-1857), kterého má Rudolf se svou ženou Karolínou rozenou Tögelovou z Radotína. Nedozví se už, že vnouček umírá dva týdny po něm na psotník. Další děti následují, ale ani v tomto případě se zdaleka všechny nedožijí plnoletosti - Karel Jindřich (*1858), Vilemína Karolína později provdaná Freislerová (*1860), Otto (*1862), Marie (1864-1864), pokračovatel rodu Jindřich (*1865), Emma (1868-1941) a František (1874-1874). Počátkem roku 1883 je Rudolf nalezen zavražděn a 26.února pochován.
Rudolfův jediný přeživší syn Jindřich se žení 17.října 1894 v Kujavách s Bertou Dröhslerovou a hned následujícího roku se jim narodí syn Karel Jindřich a po něm v listopadu 1899 Rudolf, jehož osudy v Lubojatech končí s rokem 1945...
